Zájezd do Vysokých Tater

Oddíl turistiky TJ Bučovice uskutečnil ve dnech 22. – 29. července 2000 autobusový zájezd na Slovensko. Zúčastnilo se ho čtyřicet osob. V průběhu akce se účastníci rozdělili na dvě skupiny – první absolvovala obvykle náročnější túry. V průběhu týdne jsme navštívili tato místa: Rysy – Pieniny – Belianské Tatry – Slovenský ráj – Kriváň – Priečné sedlo.

Vysoké Tatry mají rozlohu 341 km čtverečních, z toho slovenská část 260 km čtverečních. Jejich hlavní hřeben má délku 26 km a táhne se od Liliového po Kopské sedlo. Nejvyšším vrcholem je Gerlachovský štít (dnes se uvádí 2 654 m n. m.). Výstup na něj je možný jen s horským vůdcem. Podle informací, které jsme získali, může být na 1 horského vůdce cca 5 lidí a každý zaplatí 800 Sk (budou-li jen dva, pak každý z nich 1 400 Sk).

Hranici jsme přejížděli ve Starém Hrozenkově a cestou se zastavili v Žilině na oběd a k prohlídce postupně obnovované zříceniny hradu Strečno. Ubytování jsme měli zajištěno v obci Mengusovce, která leží cca 15 km od Popradu. Část byla v soukromí, větší skupina pak na chatě KČT 1. Brněnská. Z místa je pěkný pohled na Kriváň, Gerlach a Slavkovský štít.

V neděli 29. 7. jsme autobusem přejeli na hraniční přechod do Lysé Poĺany (970 m n. m.) a zaparkovali asi 1,5 km za ním. Z parkoviště jsme šli po zaplacení poplatku 3 zlotých (nebo 40 Sk) pěšky (cca 2 hodiny) po asfaltce s davy ostatních turistů dolinou Rybího potoka k chatě u Mořského oka (je hluboké 51 m a leží v nadmořské výšce 1395 m n. m.). Zde jsme se rozdělili a pokračovali stoupáním k plesu Czarny Staw pod Rysami (76 m hluboké, 1583 m n. m.). Odtud jsme se vydali na Rysy (na 1 km převýšení přes 900 m, ostré stoupání, v poslední části znepříjemněné sněhovými poli, řetězy, občasným deštěm s kroupami a zpět se vracejícími turisty). Cestou nahoru jsme měli občas pěkné výhledy na obě plesa. Rysy leží v nadmořské výšce 2499,6 metrů a na jejich vrcholu nás přivítaly kroupy a prudké ochlazení. Přes sedlo Váha (2 340 m) jsme sešli k chatě pod Rysy (byla částečně zničena lavinou, zbytky střechy a jiných částí leží až téměř u Žabích ples). Chata je v provozu a je zde možnost občerstvení. Sešli jsme k Žabím plesům (1919 m n. m.) a Mengusovskou dolinou k chatě u Popradského plesa (6,7 h, 1500 m n. m.) a na Štrbské pleso k autobusu (druhé největší pleso – 19,8 ha, 1347 m n . m.). Túra trvala cca 8 - 9 hodin.

V pondělí 24. 7. jsme měli odpočinkový den. Autobusem jsme zajeli do Pieninského národního parku a z Červeného Kláštora jsme na pltích spluli (200 Sk – pro skupiny sleva 10 %) devítikilometrový úsek Dunajce do Lesnice. Někteří šli pěšky. V závěru jsme byli svědky toho, jak ?pltník? v poslední chvíli podáním bidla zachránil tonoucího se vodáka. Cestou zpět jsme se zastavili ve Starém Smokovci (1010 m n. m.) a vyjeli pozemní lanovkou na Hrebienok (zpáteční lístek stojí 80 Sk). Odtud jsme se v rámci cca 2hodinové procházky podívali na Obrovský vodopád a vodopády Studeného potoka.

Úterý 25. července patřilo návštěvě Belianských Tater. Belianské Tatry mají rozlohu 67,5 km čtverečních. Po stránce geologické jsou tvořeny především vápenci, dolomity a břidlicemi. Celému pohoří dominují vrcholy Havran (2 151 m n. m.) a Ždiarská vidla (2 142 m n. m.). Belianské Tatry byly v letech 1978 - 1993 uzavřeny pro veřejnost. Dnes je v podstatě přístupná pouze naučná stezka. Soukromí držitelé lesů však po domluvě postupně zajišťují výstupy na některé vrcholy této oblasti.

Za obcí Ždiár (896 m n. m.) jsme od lyžařského areálu Strednica stoupali Monkovou dolinou (platí se vstupné 30 Sk) po naučném chodníku (cca 3 hodiny) na Široké sedlo (1 825 m n. m.) – cesta je v některých místech kluzká a poměrně i strmá. Odměnou nám byly krásné výhledy na Vysoké Tatry (např. Lomnický štít a Rysy). Cestou na kótu 1933 m a Kopské sedlo (1 750 m) jsme spatřili popásajícího se kamzíka. V Tatrách je jich asi 200. Příjemným dojmem na nás působily kvetoucí skalničky, jež naši cestu lemovaly. Sestoupili jsme k Velkému Bílému plesu a odbočkou po červené jsme přišli na chatu Pri Zelenom plese (dřívější název Brnčalova chata podle sokolského činovníka). Je to jedna z nejlépe položených chat z hlediska estetického zážitku – nejen díky Zelenému plesu, ale i vrcholům Jestřabí věž a Kežmarský štít. Dolinou Zeleného plesa jsme přes dolinu Kežmarské bílé vody přišli do Tatranské Lomnice. Celá túra trvala cca 8 hodin.

Středa 26. 7. – Slovenský ráj. Autobusem jsme zajeli na parkoviště Podlesok a vydali se (vstupné 15 Sk) k hrdlu Hornádu – začátek Prielomu Hornádu. Nepříjemné byly zvláště úvodní stupačky obepínající skálu nad Hornádem. Modrá značka nás zavedla k ústí tzv. Kláštorské rokliny. Přes ní vedla zelená značka nahoru na Kláštorisko – byl to nejhezčí úsek (často se šlo mělkým potokem, žebříky, pěkné vodopády). Zpět pak po žluté a pak kolem Hornádu k Letanovskému mlýnu, k rozcestí pod Tomašovský výhled. Tomašovský výhled je velká plochá kamenná deska bez zábradlí s ?výhledem? na okolní lesy a do hluboké jámy. Túra skončila v Čingově. Pak jsme se přesunuli autobusem do Vrbova (leží severně od Popradu). Ve Vrbově je známé termální koupaliště. Vstupné je zde 50 Sk. Nachází se zde několik bazénů s teplou vodou. Jeden z těchto bazénu má tepotu vody 37 stupňů Celsia a prameny proudící z jeho stěn využívají koupající se k masážím nejrůznějších částí svého těla. Všechny nás překvapilo velké množství stánků s velmi bohatou nabídkou rychlého občerstvení.

Čtvrtek 27. 7. – patřil výstupu na Kriváň. Autobusem jsme zajeli na Tri studničky (1 141 m) a odtud po zelené stoupali na Grúnik (1 576 m) lesem, kosodřevinou a kameny na rozcestí pod Kriváněm a přes Malý Kriváň (2 335 m) a Daxnerovo sedlo na Kriváň (2 494 m n. m.). Až po sedlo nám počasí vcelku přálo, pak se zhoršilo a cesta pokračovala za deště a mlhy. Závěrečný úsek výstupu a zvláště sestupu byl za tohoto počasí poměrně nepříjemný – zvláště díky kluzkému terénu. Kriváň je považován za národní vrchol Slováků. Čím je Čechům Říp, Olymp pro Řeky, Matterhorn pro Švýcary, tím je Kriváň pro Slováky. V roce 16. 8. 1841 sem byla uskutečněna národní vycházka pod vedením L. Štúra a M. Hurbana. Tradice národních výstupů se zachovala dodnes. Z vrcholu jsme se vrátili na rozcestí a pak po modré pokračovali Predným handlom na velmi pěkné Jamské pleso (to už svítilo sluníčko) a po Tatranské magistrále na Štrbské pleso.

V pátek 28. července jsme absolvovali přechod přes Priečné sedlo. Trasa začínala na Hrebienku a vedla k Zamkovského chatě. Pak následovalo stoupání velmi pěknou cestou přes Malou studenou dolinu k Téryho chatě (2 015 m) obklopenou pěti Spišskými plesy. Víceméně slunečné počasí se zhoršilo a zbytek cesty nás už provázela jen mlha a později i déšť. V chatě možnost občerstvení (např. pivo zde stojí 40 Sk). Nejtěžší úsek následoval přes Priečné sedlo. Je zajišťován řetězy. I když by měl být jednosměrný, přesto nám výstup znepříjemňovala proti nám slézající skupina maďarských turistů s velkými krosnami a neustále na sebe pokřikující svou nesrozumitelnou řečí. Kolem Sivého plesa jsme sešli k vyhořelé a opravované Zbojnické chatě – 1 960 m n. m. (restaurace je v provozu – např. polévka zde stojí 35 Sk). Za neustálého deště jsme prošli Velkou studenou dolinou na Hrebienok. Potkali jsme i nosiče – nosí na chaty zejména potraviny a nápoje a jsou odměňováni od kila. Někteří mají na zádech až 100 kilogramů.

Sobota 29. 7. – od rána prudký déšť, který nás provázel prakticky celou cestu zpět až ke státní hranici. Zastavili jsme se v Liptovském Mikuláši a pak v Povážské Bystrici na oběd. Návrat do Bučovic před 18:00 hodinou.

Ing. Jaroslav Mlejnek