KT Noha Bučovice, domovská stránka
Datum vytvoření
14. 4. 2009, 17:00:00
Období článku
1. 8. 2000
Rubrika
Zápisky z akcí
Zájezd do Vysokých Tater
Oddíl turistiky TJ Bučovice uskutečnil ve dnech 22. 29. července 2000 autobusový zájezd na Slovensko. Zúčastnilo se ho čtyřicet osob. V průběhu akce se účastníci rozdělili na dvě skupiny první absolvovala obvykle náročnější túry. V průběhu týdne jsme navštívili tato místa: Rysy Pieniny Belianské Tatry Slovenský ráj Kriváň Priečné sedlo.
Vysoké Tatry mají rozlohu 341 km čtverečních, z toho slovenská část 260 km čtverečních. Jejich hlavní hřeben má délku 26 km a táhne se od Liliového po Kopské sedlo. Nejvyšším vrcholem je Gerlachovský štít (dnes se uvádí 2 654 m n. m.). Výstup na něj je možný jen s horským vůdcem. Podle informací, které jsme získali, může být na 1 horského vůdce cca 5 lidí a každý zaplatí 800 Sk (budou-li jen dva, pak každý z nich 1 400 Sk).
Hranici jsme přejížděli ve Starém Hrozenkově a cestou se zastavili v Žilině na oběd a k prohlídce postupně obnovované zříceniny hradu Strečno. Ubytování jsme měli zajištěno v obci Mengusovce, která leží cca 15 km od Popradu. Část byla v soukromí, větší skupina pak na chatě KČT 1. Brněnská. Z místa je pěkný pohled na Kriváň, Gerlach a Slavkovský štít.
V neděli 29. 7. jsme autobusem přejeli na hraniční přechod do Lysé Poĺany (970 m n. m.) a zaparkovali asi 1,5 km za ním. Z parkoviště jsme šli po zaplacení poplatku 3 zlotých (nebo 40 Sk) pěšky (cca 2 hodiny) po asfaltce s davy ostatních turistů dolinou Rybího potoka k chatě u Mořského oka (je hluboké 51 m a leží v nadmořské výšce 1395 m n. m.). Zde jsme se rozdělili a pokračovali stoupáním k plesu Czarny Staw pod Rysami (76 m hluboké, 1583 m n. m.). Odtud jsme se vydali na Rysy (na 1 km převýšení přes 900 m, ostré stoupání, v poslední části znepříjemněné sněhovými poli, řetězy, občasným deštěm s kroupami a zpět se vracejícími turisty). Cestou nahoru jsme měli občas pěkné výhledy na obě plesa. Rysy leží v nadmořské výšce 2499,6 metrů a na jejich vrcholu nás přivítaly kroupy a prudké ochlazení. Přes sedlo Váha (2 340 m) jsme sešli k chatě pod Rysy (byla částečně zničena lavinou, zbytky střechy a jiných částí leží až téměř u Žabích ples). Chata je v provozu a je zde možnost občerstvení. Sešli jsme k Žabím plesům (1919 m n. m.) a Mengusovskou dolinou k chatě u Popradského plesa (6,7 h, 1500 m n. m.) a na Štrbské pleso k autobusu (druhé největší pleso 19,8 ha, 1347 m n . m.). Túra trvala cca 8 - 9 hodin.
V pondělí 24. 7. jsme měli odpočinkový den. Autobusem jsme zajeli do Pieninského národního parku a z Červeného Kláštora jsme na pltích spluli (200 Sk pro skupiny sleva 10 %) devítikilometrový úsek Dunajce do Lesnice. Někteří šli pěšky. V závěru jsme byli svědky toho, jak ?pltník? v poslední chvíli podáním bidla zachránil tonoucího se vodáka. Cestou zpět jsme se zastavili ve Starém Smokovci (1010 m n. m.) a vyjeli pozemní lanovkou na Hrebienok (zpáteční lístek stojí 80 Sk). Odtud jsme se v rámci cca 2hodinové procházky podívali na Obrovský vodopád a vodopády Studeného potoka.
Úterý 25. července patřilo návštěvě Belianských Tater. Belianské Tatry mají rozlohu 67,5 km čtverečních. Po stránce geologické jsou tvořeny především vápenci, dolomity a břidlicemi. Celému pohoří dominují vrcholy Havran (2 151 m n. m.) a Ždiarská vidla (2 142 m n. m.). Belianské Tatry byly v letech 1978 - 1993 uzavřeny pro veřejnost. Dnes je v podstatě přístupná pouze naučná stezka. Soukromí držitelé lesů však po domluvě postupně zajišťují výstupy na některé vrcholy této oblasti.
Za obcí Ždiár (896 m n. m.) jsme od lyžařského areálu Strednica stoupali Monkovou dolinou (platí se vstupné 30 Sk) po naučném chodníku (cca 3 hodiny) na Široké sedlo (1 825 m n. m.) cesta je v některých místech kluzká a poměrně i strmá. Odměnou nám byly krásné výhledy na Vysoké Tatry (např. Lomnický štít a Rysy). Cestou na kótu 1933 m a Kopské sedlo (1 750 m) jsme spatřili popásajícího se kamzíka. V Tatrách je jich asi 200. Příjemným dojmem na nás působily kvetoucí skalničky, jež naši cestu lemovaly. Sestoupili jsme k Velkému Bílému plesu a odbočkou po červené jsme přišli na chatu Pri Zelenom plese (dřívější název Brnčalova chata podle sokolského činovníka). Je to jedna z nejlépe položených chat z hlediska estetického zážitku nejen díky Zelenému plesu, ale i vrcholům Jestřabí věž a Kežmarský štít. Dolinou Zeleného plesa jsme přes dolinu Kežmarské bílé vody přišli do Tatranské Lomnice. Celá túra trvala cca 8 hodin.
Středa 26. 7. Slovenský ráj. Autobusem jsme zajeli na parkoviště Podlesok a vydali se (vstupné 15 Sk) k hrdlu Hornádu začátek Prielomu Hornádu. Nepříjemné byly zvláště úvodní stupačky obepínající skálu nad Hornádem. Modrá značka nás zavedla k ústí tzv. Kláštorské rokliny. Přes ní vedla zelená značka nahoru na Kláštorisko byl to nejhezčí úsek (často se šlo mělkým potokem, žebříky, pěkné vodopády). Zpět pak po žluté a pak kolem Hornádu k Letanovskému mlýnu, k rozcestí pod Tomašovský výhled. Tomašovský výhled je velká plochá kamenná deska bez zábradlí s ?výhledem? na okolní lesy a do hluboké jámy. Túra skončila v Čingově. Pak jsme se přesunuli autobusem do Vrbova (leží severně od Popradu). Ve Vrbově je známé termální koupaliště. Vstupné je zde 50 Sk. Nachází se zde několik bazénů s teplou vodou. Jeden z těchto bazénu má tepotu vody 37 stupňů Celsia a prameny proudící z jeho stěn využívají koupající se k masážím nejrůznějších částí svého těla. Všechny nás překvapilo velké množství stánků s velmi bohatou nabídkou rychlého občerstvení.
Čtvrtek 27. 7. patřil výstupu na Kriváň. Autobusem jsme zajeli na Tri studničky (1 141 m) a odtud po zelené stoupali na Grúnik (1 576 m) lesem, kosodřevinou a kameny na rozcestí pod Kriváněm a přes Malý Kriváň (2 335 m) a Daxnerovo sedlo na Kriváň (2 494 m n. m.). Až po sedlo nám počasí vcelku přálo, pak se zhoršilo a cesta pokračovala za deště a mlhy. Závěrečný úsek výstupu a zvláště sestupu byl za tohoto počasí poměrně nepříjemný zvláště díky kluzkému terénu. Kriváň je považován za národní vrchol Slováků. Čím je Čechům Říp, Olymp pro Řeky, Matterhorn pro Švýcary, tím je Kriváň pro Slováky. V roce 16. 8. 1841 sem byla uskutečněna národní vycházka pod vedením L. Štúra a M. Hurbana. Tradice národních výstupů se zachovala dodnes. Z vrcholu jsme se vrátili na rozcestí a pak po modré pokračovali Predným handlom na velmi pěkné Jamské pleso (to už svítilo sluníčko) a po Tatranské magistrále na Štrbské pleso.
V pátek 28. července jsme absolvovali přechod přes Priečné sedlo. Trasa začínala na Hrebienku a vedla k Zamkovského chatě. Pak následovalo stoupání velmi pěknou cestou přes Malou studenou dolinu k Téryho chatě (2 015 m) obklopenou pěti Spišskými plesy. Víceméně slunečné počasí se zhoršilo a zbytek cesty nás už provázela jen mlha a později i déšť. V chatě možnost občerstvení (např. pivo zde stojí 40 Sk). Nejtěžší úsek následoval přes Priečné sedlo. Je zajišťován řetězy. I když by měl být jednosměrný, přesto nám výstup znepříjemňovala proti nám slézající skupina maďarských turistů s velkými krosnami a neustále na sebe pokřikující svou nesrozumitelnou řečí. Kolem Sivého plesa jsme sešli k vyhořelé a opravované Zbojnické chatě 1 960 m n. m. (restaurace je v provozu např. polévka zde stojí 35 Sk). Za neustálého deště jsme prošli Velkou studenou dolinou na Hrebienok. Potkali jsme i nosiče nosí na chaty zejména potraviny a nápoje a jsou odměňováni od kila. Někteří mají na zádech až 100 kilogramů.
Sobota 29. 7. od rána prudký déšť, který nás provázel prakticky celou cestu zpět až ke státní hranici. Zastavili jsme se v Liptovském Mikuláši a pak v Povážské Bystrici na oběd. Návrat do Bučovic před 18:00 hodinou.
Ing. Jaroslav Mlejnek