Šumava (je také) krásná zem

Ano, i tak lze charakterizovat tuto jihozápadní část naší republiky. Rozkládá se na území o délce 120 km, maximální šířka dosahuje 45 km. Němci ji nazývají v překladu Český les, na německé straně se jmenuje Bavorský les. Sou- časná podoba Šumavy se začínala utvářet v třetihorách v období před 2,5 milióny až 8 tisíci let v době ledové. Národní park byl na Šumavě vyhlášen v roce 1991. Má rozlohu 690 km2. Chráněná krajinná oblast Šumava, zřízená v roce 1963, má rozlohu 945 km2. K velké propagaci Šumavy přispěli svými díly spisovatelé Adalbert Stifter a Karel Klostermann. Na Šumavě byla hojnost surovin pro výrobu skla – dřeva, křemenného písku a vápence, což vyvolalo v době od 14. do 20 století vznik sklářských hutí (bylo jich za tu dobu minimálně 160). Slov ?huť? se objevuje v názvu řady obcí. na Šumavě.

Bučovičtí turisté uspořádali ve dnech 24. – 31. 7. 2004 na Šumavu autobusový zájezd. Tentokrát i s přívěsem na 40 kol. V sobotu jsme cestou do místa ubytování vystoupili na Velký Blaník a navštívili Svatou Horu u Příbra- mi. Ubytování jsme byli ve dvou a třílůžkových pokojích na domově mládeže VOŠ Volyně, odkud jsme každý den vyjížděli autobu- sem do východisek našich túr.

V neděli 25. 7. vyrážíme z Nové Pece na kolech na pohodovou trasu kolem Schwarzenberského kanálu. Vede sice proti proudu vody, přesto ji lze zvládat bez větších problémů. Pokračujeme přes akvadukt a na chvíli se zastavujeme u Rosenaerovy kaple (ing. Rosenauer je autorem kanálu, který měl za úkol splavovat dříví ze šumavských hvozdů až do Vídně). Navštěvujeme expozici o kanále se zajímavým výkladem. Po krátkém stoupání zajíždíme k jezírku Jelení. Vracíme se zpět a zastavujeme se nejprve u dolního a pak i horního portálu tunelu. Koleme Rosenauerovy nádrže sjíždíme do Nového údolí. Pak pokračujeme přes Stožec (780 m) a Lenoru (765 m) do Strážného (834 m). Strážný je přeplněn stánky asijských obchodníků se ?značkovým? zbožím. Tolik pum na jednom místě se jen tak nevidí. Najeli jsme 53 km. Počasí velmi příjemné.

V pondělí 26. 7. nás autobus veze do Zadova, známého lyžařského střediska. Zadov (800 – 1050 m) není tak velký, jak by si neznalý člověk mohl myslet. Blízký Churáňov je ještě menší a dokonce je tam dopravní značka zákaz vjez- du. Cyklisté se dělí na dvě skupinky – obě směřují do Kvildy (jedna přes Churáňov, Zlatou Studnu, Horskou Kvildu a Jezerní slať – 1060 m, 103 ha). Zde zaujme kostel sv. Štěpána z roku 1894. Z Kvildy (1062 m) jedeme k pramenu Studené Vltavy (1172 m). Škoda, že toto místo přeplněné návštěvníky nedisponuje žádnými zařízeními, která by mohla jeho atraktivitu silně zvýšit. Jsou zde jen informační tabule a pramen je vyjádřen kruhovitou prohlubní. Od pramenů Vltavy jsme pokračovali na Bučinu (1 162 m). Je zde informační středisko. Pak jsme směrovali na Knížecí Pláně, kde je kostel a obnovený hřbitov starousedlíků. Přes Knížecí Pláně probíhá evropské rozvodí mezi Labem a Vltavou Po dobrém obědě v Borové Ladě (900 m) jsme přijeli k Chalupské slati (je v ní největší rašelinné jezírko v Čechách o ploše 1,3 h) a pak do Kvildy (Zadova) k autobusu. Přes den bylo počasí celkem obstojné. Déšť se spustil kolem 16. hodiny. Byl to jediný den, kdy nám pršelo. Ale to už většina z nás seděla v autobuse. Trasa měřila cca 50 km.

V úterý 27. 7. jsme během poněkud náročnější trasy najeli 45 km. Z parkoviště nad obcí Prášily jsme zajeli k Prášilskému jezeru (1080 m, 3,7 h, max. hloubka 15 m) a pak zpět až do obce Prášily. Je zde poměrně hojně propago- vaná chata KČT. K našemu překvapení však neposkytuje občerstvovací služby – jen pro ubytované. Na dveřích je dokonce klička. V Prášilech je infocentrum. Zajímavý byl pohled na sochaře, kteří na volném prostranství tesali ze dřeva nejrůznější výtvo- ry. Z obce jsme po poměrně náročném stoupání dorazili k jezeru Laka. Místní ochranář bedlivě dbal na to, aby návštěvníci neporušili pravidla ochrany přírody. Jezero Laka (dříve též Mlaka nebo Pleso) je nejvýše položeným jezerem (1096 m); rozlo- hou je však nejmenší (2,56 ha). Max. hloubka 3,9 m. Po krátkém sjezdu následovalo táhlé stoupání v délce 2 km a pak 6,5kilometrový sjezd do Alžbětína, který je již součástí Železné Rudy (754 m). Ž. Ruda je dnes zřejmě hlavním městem šumav- ské turistiky. Její dominantou je barokní kostel s cibulovou bání Panny Marie Pomocné z let 1727 – 1732. Zajeli jsme k lanovce, pomocí níž jsme se i s koly (60 Kč) přepravili (s přestupem na Špičáku) na Pancíř. Rozhledna na Pancíři již fun- guje, takže je možné spatřit nejvyšší horu Šumavy Velký Javor. Po velmi prudkém sjezdu k sedlu pod Špičákem jsme zajeli i k Černému jezeru. Č. jezero má rozlohu 18,4 ha, max. hloubku 40 m a leží v nadm. výšce 1008 m.

Ve středu 28. 7. jsme mimo region Šumavy navštívili jihočeské Holašovice a Záboří, obce s tzv. selským barokem. Poté i zámek Kratochvíle s expozicí animovaného filmu. Nasedli jsme na kola a přes Bavorov (někteří, zřejmě kvůli ověření textu známé písně, i přes Vodňany) zajeli k rozsáhlé zřícenině hradu Helfenburk (vstup 30 Kč). Kromě objektu samého nás zaujala početná skupina koz nejrůznějších barev. Zvláště proto, že nám snažili sežrat kolo a pak i batohy. Z Helfenburku jsme zamířili do známých Hoštic u Volyně. Obec je známá jako místo, kde jsou pohřbeni Michal Tučný a Zdeněk Podskalský. Především však tím, že zde byla točena série ?Slunce, seno... V obci bylo hodně turistů. Zdálo se nám, že však ze svého věhlasu příliš netěží. Snad jen místní hospoda počítá s větším přílivem návštěvníků. Zdi jsou zde popsány vzkazy (určené zvláště Michalu Tučnému) od osob a skupin z nejrůznějších koutů republiky. I my jsme tam za Bučovice jeden připsali na pivní tácek a připevnili jej k potrubí. Najeli jsme 37 km.

Ve čtvrtek 29. 7. jsme nejprve společně s pěšáky absolvovali trasu překrásným Povydřím. Prohlédli jsme si zařízení elektrárny a soutok Vydry a Křemelné u Čeňkovy pily. Pak už následovala 6,5 km dlouhá vycházka proti proudu Vydry se zastávkou u Turnerovy chaty. Cyklisté sem nemají přístup, přesto jsme jich několik potkali. Z Antýglu jsme na ko- lech projeli nejrůznější trasy. Jedna z nich vedla přes Modravu k Březníku. U Březníku cyklotrasy končí (možnost občerstve- ní). Je zde vybudována tzv. archa porozumění. Tvoří ji velká dřevěná dlaň, která v prstech drží skleněnou ?lasturu?. Na díle se podíleli čeští sochaři a němečtí skláři. Z Březníku (1 133 m) jsme se vrátili část úseku zpět, abychom si vyšlápli na Filipovu huť. Po krátkém občerstvení jsme sjeli do Modravy (985 m) a z ní zpět do Antýglu k autobusu.

V pátek 30. 7. jsme se z parkoviště Velký Bor za obcí Srní vydali na vrchol Poledník (1315 m). Z počátku jsme museli překonat velmi velké stoupání (vše ale po novém asfaltu), pak už byla cesta přijatelná. Přes Předěl jsme po horší asfaltce vystoupali na Poledník. Je tam rozhledna, která byla vybudována z bývalého vojenského objektu. Vstup- né činí 38 Kč. Jsou z ní výhledy na Javor, Boubín, Dachstein a jiné vrcholy. Z Poledníku jsme po poměrně dlouhém sjezdu dorazili na Javoří Pilu. Z Javoří pily jsme zajeli k rozcestí Pod Oblíkem (stoupání) a k jedné z nejhezčích modravských slatí – k Tříjezerní slati. Pohodovým úsekem kolem Roklanského potoka jsme přijeli do Modravy. Odtud někteří využili možnos- ti projet se kolem Vchynicko-tetovského kanálu do Srní (845 m) a odtud zpět do Modravy. U Modravy vzniká soutokem Filipohu- ťského, Modravského a Roklanského potoka nejkratší šumavská řeka Vydra.

Týdenní pobyt na Šumavě lze hodnotit jako úspěšný. Poznali jsme Šumavu od Nové Pece až po Železnou Rudu. Šumava má vhodné trasy po cyklisty. Zvláště pěkná je centrální Šumava (okolí Kvildy). Akce se zúčastnilo 46 lidí v autobuse a dalších 10 jelo po vlastní ose.

Ing. Jaroslav Mlejnek