Zájezd do severních Čech

Bučovičtí turisté uspořádali v týdnu od 24. - 31. 7. zájezd zaměřený především na poznávání turistických a kulturních pozoruhodností severočeského regionu. Zúčastnilo se ho 44 osob, převážně z Bučovic a okolí.

Cestou do místa ubytování v České Lípě jsme se zastavili v Českém ráji - prošli jsme tzv. zelený okruh v Prachovských skalách za Jičínem (Turistická chata uprostřed skal - Zelená rokle - Řehákův výstup - Pechova vyhlídka - Fortna - Šikmá věž - Zadní Točenice) a trasu od zámku v Hrubé Skále do lázní Sedmihorky.

V neděli 25. 7. jsme se přepravili za Hřensko ke Třem pramenům a pak se pěšky vydali k Pravčické bráně. Výstup na Pravčickou bránu není více než deset let povolen, stojí však zato zaplatit třicet korun a pokochat se nádhernými vyhlídkami z okolních skal. Túra končila na Mezní louce občerstvením v nedávno otevřené hospůdce. Pak následoval odjezd autobusem do Vysoké Lípy a odtud pěší vycházka do Jetřichovických stěn se zakončením v Jetřichovicích. Zde byly nejzajímavější výhledy z Rudolfova ostrohu, Wilhelmíny a Mariiny vyhlídky. Cestou zpět jsme navštívili Panskou skálu u Kamenického Šenova - známé čedičové varhany, vhodný to objekt pro fotografy.

V pondělí 26. 7. nás odvezl autobus do obce Tisá, která leží západně od Děčína. Zaujala nás vycházka do Tiských stěn. Většině z nás se jevilo, že jsou krásnější než Prachovské skály. Z hlediska návštěvnosti mají smůlu (nebo štěstí) v tom, že jsou méně známé. Jedná se o bizarní skalní město, ležící v nadmořské výšce 613 m. Až do roku 1918 byly přístupné pouze s průvodcem. Dnes se dělí na Velké a Malé stěny. Okruh Malými stěnami trvá cca 40 minut, okruh Velkými stěnami cca 70 min. Skály jsou označeny čísly a v průvodci můžeme vyčíst, co která z nich představuje. Jedná se o takové názvy jako Tančící medvěd, Obří hlavy, Starosta Skalního města, Hubený doktor, Vodopád, Hřib, Želva, Sloní noha, Švédský tábor, Zvon, atd. Po přejezdu autobusem do Hřenska jsme si odpočinuli při projížďce lodí do Děčína. Trasa v délce 18 km trvala 100 minut. Osobní lodní doprava je v provozu pravidelně o víkendu, ve všední dny je vhodné se telefonicky domluvit s provozovatelem. Jízdné stálo šedesát korun. Po obědě v Děčíně jsme vyjeli do obce Sněžník a po dvou kilometrech vystoupili k rozhledně Děčínský Sněžník. Ta byla bohužel v pondělí zavřena. Někteří z těch, co zůstali v Děčíně, navštívili Pastýřskou stěnu s vyhlídkou na Děčín (vede k ní výtah a je zde restaurace z roku 1905 připomínající romantický zámeček).

Následující den, v úterý 27. 7. jsme se po krátké zastávce u Máchova jezera vydali z obce Bezděz ke stejnojmennému hradu. Hrad byl postaven v letech 1265 - 1278 Přemyslem Otakarem II. Od roku 1621 - do roku 1932 byl ve vlastnictví Valdštejnů, pak se dostává za symbolickou cenu do majetku Klubu československých turistů. Od 60. let je ve správě Okresního úřadu Česká Lípa. Hrad inspiroval v minulém století řadu romantických umělců, např. K. H. Máchu. Vstupné na hrad je padesát korun. Při vstupu obdržíte tištěného průvodce. Prohlídka s průvodcem živým probíhá víceméně náhodně. V současné době probíhá rekonstrukce hradu. Byla znovuzpřístupněna velká věž s pěknými vyhlídkami do okolí. Letos pokračuje obnova purkrabského paláce. Měli jsme možnost vidět i krátké představení skupiny historického šermu.

Pak nás autobus odvezl do Mělníka. Soutok Labe a Vltavy překvapí zejména tím, že Vltava je zde širší než Labe. Přesto však má šířku menší, než jak ji známe z Prahy. Pro milovníky kuriozit může být zajímavá návštěva Hospody U Beníšků na Palackého ulici. Kromě obrazů a byst představitelů minulého režimu, zde můžeme vidět historické bicykly, staré žehličky, rozhlasové přijímače, cca deset párů bot s bruslemi, pánve - zkrátka nejrůznější ?starobylé? věci. Moderní byla snad jen sada pro podnikatele - zasklený obraz s lanem se smyčkou, skobou, tužkou, papírem a obálkou.

Plánovaná prohlídka Kokořínska se z časových důvodů nakonec zúžila jen na návštěvu věže hradu Kokořína. Raději jsme dali přednost opětovné návštěvě Máchova jezera s volným programem - někteří jej využili ke koupání či k procházce, jiní k vyjížďce loďkami či šlapadly. Závěr patřil posezení při kytaře a mandolínách u jednoho z kiosků.

Ve středu jsme se konečně vydali do hor. Pěší túra v délce 16,5 km (po červené turistické značce) na nejvyšší horu české strany Jizerských hor začala v příjemném lázeňském městečku Lázně Libverda. Po opuštění obce následovalo prudké stoupání. Pak již převládala cesta s upravenými povrchem a víceméně po vrstevnici. Během ní se naskytly pěkné výhledy. Jizerské hory již začínají zarůstat odolnějšími jehličnany vypěstovanými se semene dovezeného z Kanady. Podle informací místních se tam však budou vracet i původní dřeviny. Je to umožněno tím, že se výrazně snížily průmyslové exhalace z elektráren v Německu a v Polsku. Na Smrku (1124 m n. m.) je pouze schránka s vrcholovou knihou, do níž se mohou příchozí zapsat. Údajně je vytvořen výbor (v Novém Městě pod Smrkem), který usiluje o vybudování rozhledny. Po kratším sestupu následovala dolů se svažující pohodlná cesta (míjí též pramen Jizery), jež nás dovedla k turistické chatě Smědava, což je jedno z východisek v Jizerských horách. Lze odtud navštívit např. rašeliniště Jizerky - vede tam naučná stezka. Po túře jsme odjeli do Frýdlantu v Čechách. Je zde pěkný komplex - hrad a zámek. Jeho prohlídka trvá více než 90 minut.

Ve čtvrtek 29. 7. zajel autobus za obec Křižany. Odtud se část z nás vydala po červené turistické značce (větší stoupání) přes Malý Ještěd (754 m n. m.) a skalní útvar Dánské kameny na Výpřež (možnost občerstvení v kiosku) na Ještěd (1012 m n. m.) a přes Pláně pod Ještědem do Horního Hanychova. Délka trasy 12 km. Ještěd patří mezi nejkrásnější výhledové body v Čechách. Známý je především moderní víceúčelovou stavbou z roku 1965. Je ve tvaru rotačního hyperboloidu s kruhovým půdorysem o průměru 33 m s výškou 90 m. Od roku 1933 vede na vrchol kabinová lanovka. V rámci návštěvy nedalekého Liberce jsme si prohlédli moderní botanickou zahradu a nedalekou zoologickou zahradu. Obojí se dá zvládnout v pohodě za necelé tři hodiny. Pak jsme neodolali a navštívili Smržovku - obec u Jablonce. Ta je kromě sáňkařské dráhy známa i tzv. Pivrncovou hospodou. Je vyzdobena známými ?letchtivými? obrázky kreslíře Urbana.

V pátek 30. 7. jsme vydali na nejvyšší horu Českého Středohoří - Milešovku (837 m n. m.). Z obce Černčice je to na ní po modré značce 2,5 km - avšak s výrazným převýšením. Milešovka patří mezi místa s nejkrásnějšími výhledy. Známý německý cestovatel Alexander Humboldt na ni vystupoval rok co rok po dobu 19 let. Procestoval celou Evropu. Milešovku dosadil na třetí místo co se krásy rozhledu týče. I nám přálo celkem počasí, takže jsme viděli poměrně daleko. Jako na dlani jsme před sebou měli Ústí nad Labem, Teplice, Krupku, Děčínské stěny, občas se vynořil i Ještěd, viděli jsme Bezděz, Házmburk a řadu dalších míst. Za vynikající viditelnosti jsou vidět i Alpy. Na Milešovce je observatoř - má tradici nejdelších meteorologických pozorování v České republice. Teprve rok je přístupná rozhledna, jež je její součástí. Měli jsme štěstí, že byl přítomen bývalý pracovník observatoře (bývá tam zpravidla v prodlouženém víkendu), který nám podal zasvěcený výklad nejen k vyhlídkám do okolí, ale i o historii Milešovky. Až do roku 1969 byla na Milešovce restaurace (do roku 1945 i útulna), pak objekty převzali vojáci. Dnes jsou tam jen ruiny. Je snaha znovu zvýšit návštěvnost tohoto vrcholu - byla vytvořena Společnost přátel Milešovky. Stát přispívá ročně Akademii věd 100 000 korun. Vybudování objektů má však stát asi 8 milionů korun. Z Milešovky jsme sešli do obce Milešov (cca 3 km). Po obědě v Litoměřicích jsme zajeli nad obec Rovnou u Roudnice nad Labem. Odtud vede po červené značce prudkým stoupáním cesta 400 m dlouhá na vrchol hory Říp (455 m n. m.). Na tomto památném místě jsme navštívili rotundu sv. Jiří a sv. Vojtěcha, kde jsme vyslechli krátký výklad k její historii. Z hory Říp byl v roce 1868 shozen dolů kámen. Tam ho kamenící opracovali a pak byl slavnostně převezen do Prahy, kde byl použit do základů Národního divadla.

Sobota 31. 7. byla dnem návratu. Cestou zpět jsme navštívili Stvořidla - přírodní rezervaci na Sázavě. Naše východisko bylo kousek za Ledčí nad Sázavou (v ní jsme obědvali) - u veřejného tábořiště pod Dobrovítovou Lhotou. Červená turistická značka nás vedla kolem Sázavy, v níž jsme mohli vidět velké balvany - slibovaných peřejí však bylo pomálu. Více než 60minutová vycházka končila ve Smrčné, respektive v Leštince, kde nás čekal autobus.

Pak náš autobus nabral směr Bučovice, do nichž jsme přijeli krátce před 18. hodinou. Na úspěchu zájezdu se podílelo nejen pěkné počasí, ale i umění a ochota pana řidiče, kterému ještě jednou děkujeme. Účastníci budou vzpomínat rádi zejména na vyhlídky ze skal u Pravčické brány, prohlídku Tiských stěn, návštěvu Milešovky, ale i na večery strávené při kytarách a mandolínách v zahrádce jedné z místních hospůdek.

Ing. Jaroslav Mlejnek