Výlet do buchlovských kopců

V sobotu 22. ledna se deset členů KT Noha vydalo do zimní přírody Chřibů. Zdejší kraje sněhovým bohatstvím příliš neoplývají a v rádiu den předtím hlásili, že buchlovské kopce jsou nesjízdné. Sněhová kalamita. V Břestku se navíc konal již 24. ročník pochodu Putování okolím Břestecké skály, který pořádá SFK Target Břestek. Součástí akce je i domácí zabíjačka.

Ráno slibovalo nevšední zážitky. Při čekání na autobus se zvedl prudký vítr a na zem se snesla sněhová vánice. Pan řidič nám nejen ochotně zastavil na Starých Hutích, ale také celému autobusu "vyžvanil" cíl naší výpravy včetně našeho "velitele" (Jiří Adámek).

Ze zastávky jsme se vydali neznačenou cestou do lesa. Kupodivu zde moc sněhu také nebylo, tak sotva na pět prstů. Po chvíli jsme narazili na červenou značku, která nás zavedla na Buchlov.

Zde jsme se vyfotili na místě, kde dřív stávala Špalkova hospoda (dlouhé roky kontrolní místo pochodu Vřesovická 100). Okolo Barborky jsme pak pokračovali do Čertova sedla a pod Břesteckou skálu. Bylo něco před polednem, a ta jsme se ještě zastavili v hospůdce. Vždyť do cíle už jsme to měli ani ne dvacet minut.

V cíli, na místním hřišti, bylo rušno jako v mraveništi. Přilehlá tělocvična, hlavní to stan, byla doslova našlapaná hladnými a mlsnými pochodníky. Za rozumný peníz si každý mohl zakoupit nějakou tu zabíjačkovou specialitu. Někteří neodolali a frontu vystáli i dvakrát. A zbylo i na rodinu, která zůstala doma. K dobré atmosféře podniku pak přispívala také pozvaná country kapela.

Hodinová ručička byla neúprosná a nastal čas myslet na návrat domů. Z Břestku jsme se vydali přece přes kopec do Buchlovic na autobus. Náš velitel vybral opět neznačenou cestu a hned za vsí nás hnal přes potok do lesa. V tu chvíli se z ničeho nic objevili dva psíci. A jak jsme po kamenech přecházeli potok, začali kolem nás pobíhat ve studené vodě a plést se pod nohy. Volání pána však bylo silnější, a tak s námi za potok nepokračovali.

Pomalu jsme stoupali lesní cestou na kopec. Před námi se mezi stromy začal zjevovat hrad Buchlov i s Barborkou. Díky tomu, že stromy byly bez listí, ve zcela neznámé podobě. Na vrcholu jsme sešli z cesty a pokračovali přímo přes louku. Počasí nám v této chvíli přálo. Bylo vidět daleko za Buchlovice, až na Javořinu. Neopakovatelný pohled se nám však naskytl, když jsme se po pár okamžicích ohlídli – hrad Buchlov jakoby vyrůstal z louky jen několik metrů za námi. Zrovna v místech, kudy jsme před chvíli šli. Jen natáhnout ruku.

Na autobus jsme přišli akorát. Ještě jsme se pohledem z okna rozloučili s Buchlovem a Barborkou. Však my se sem brzy vrátíme. Čekejte!

V Bučovicích mezitím nebylo po raním sněhu ani vidu ani slechu. Chodniky už byly docela suché.

Ing. Roman Volek