Novoroční výstup na Cimburk

Jedna moudrost praví: "Jak na Nový rok, tak po celý rok." A protože turista je člověk činu, nenechali jsme nic náhodě. Aby nám to tedy následujících 364 dnů pěkně šlapalo, už 1. ledna jsme vyrazili na první akci v novém roce – výstup na zříceninu hradu Cimburku.

Stejně jako na Štěpána jsme vyjížděli vlakem o půl osmé. V Nemoticích jsme přestoupili na autobus do Koryčan. Odtud jsme již podél přehrady pokračovali po svých. Obvykle na Cimburk přicházíme jako první a naším úkolem je rozdělat oheň. Letos však byli rychlejší motorizovaní pořadatelé.

V hradním přístřešku tak mimo diplomů a příležitostných razítek bylo k dispozici i svařené víno a pro zájemce čerstvá káva z malého plynového vařiče. Mimo špekáčků, které si pochodníci přinesli v batůžcích se již tradicí stala zelňačka manželů Ježových, která se nad ohněm ohřívala na provizorním roštu. Nejen u ohně bylo teplo, čehož někteří využili a procházeli jen tak v tričku (kdepak ty doby jsou, když ještě zima bývala zimou).

V jednu hodinu odpoledne se zbylí bučovičtí turisté odebrali k návratu do Koryčan. V restauraci na náměstí jsme pojedli a vyčkali příjezdu autobusu do Nemotic k vlaku.

Ing. Roman Volek