Malá a Velká Fatra 2003

Ve dnech 26. 7.2. 8. jsme uskutečnili další z tradičních týdenních prázdninových zájezdů, tentokráte do oblasti Malé a Velké Fatry. Malá Fatra má délku hřebene 52 km a dosahuje maximální šířky 17 km. Dělí se na Kriváňskou Fatru a Lúčanskou Fatru (její součástí jsou Martinské hole). Nejvyšším vrcholem je Velký Kriváň (1708 m). Velká Fatra má rozměry zhruba 40 × 20 km. Člení se na tzv. Holní Fatru a Bradlovou Fatru. Nejvyšším vrcholem je Ostredok (1592 m). Cestou do místa ubytování v Martině jsme se zastavili k prohlídce větrného mlýna v Kuželově a muzea a hradu v Čachticích. Ten byl bohužel uzavřen neboť se zde točil americký film o Frankensteinovi.

Nedělní túru jsme zahájili u hotelu Diery. Prošli jsme pěknou přírodu v Dolních, Nových a Horních Dierách. Všechny nadchly vodopády a skalní útvary. Túra dále pokračovala do sedla Medzirozsutce (1200 m) a pak na Malý Rozsutec (1345 m). V úseku, v němž je výstup zajištěn řetězy, se kumulovalo poměrně dost lidí. Slunečné počasí umožnilo pěkné výhledy. Stejně tak i z Velkého Rozsutce (1610 m), na něhož jsme vystoupali rovněž ze sedla Medzirozsutce. Následoval poměrně strmý sestup do sedla Medziholie a pak po v první části blátivé cestě na parkoviště nedaleko žel. zastávky Kra?ovany.

V pondělí jsme zajeli do Vrátné doliny, odkud jsme více než hodinu stoupali strmým zbojnickým chodníkem na Malé noc?ahy a přes Sokolie sešli zpět do Starých dvorů ve Vrátné dolině.

Úterní program byl zcela narušen celodenním intenzívním deštěm. Neuskutečnila se náhradní varianta Harmanecká jeskyně je totiž tento rok zavřena. Navštívili jsme tedy alespoň Bánskou Bystrici.

Ve středu jsme zajeli autobusem do Blatnice. Túru jsme začínali v Gaderské dolině. Hned na počátku jsme se rozdělili na dvě skupiny. Ta první absolvovala túru na nejhezčí vrcholy Velké Fatry Tlstá a Ostrá, druhá skupina prošla celou Gaderskou a část Selenecké a Dedošové doliny. Ač se v průvodci uvádí, že Gaderská dolina patří mezi nejhezčí doliny Slovenska, jevila se nám mnohem hezčí Dedošová dolina, pokračování Gaderské doliny a tzv. Selenec, což je odbočka doprava na rozhraní obou dolin. Odpoledne jsme navštívili největší skanzen na Slovensku Muzeum slovenské dědiny v Jahodnických Hájích u Martina. Skanzen se zde buduje od šedesátých let minulého století. Ve skanzenu jsou ukázky staveb např. z oblasti Liptova, Turce a Oravy. Neznámým pojmem byl pro nás tzv. pitvor slovensky to znamená zádveří. Zajímavá je nedávno otevřená "vozáreň", která sloužila jako "garáž" pro vozy, jež přepravovaly zboží. Uložení vozů bylo zdarma. Bylo však slušností, že si vozka něco objednal v hostinci, který patřil majiteli vozárny.

Ve čtvrtek jsme vyjeli od chaty Vrátna lanovkou (120 Sk) na Snilovské sedlo (1524 m) a odtud vyšli nepříliš náročnou cestou na nejvyšší vrchol Malé Fatry Velký Kriváň (1708 m). Všude panovala velká mlha, která znemožnila jakékoli výhledy. Ta se začala rozpouštět až po příchodu na Malý Kriváň. Trasa pokračovala přes Suchý, dále kolem Starhradu až na parkoviště u Strečna, kde čekal autobus. Menší skupinka absolvovala trasu na chatu pod Chlebom a Chleb, resp. na Grúň se zakončením ve Štefanové.

V pátek jsme zajeli do Vyšné Revúce, součást obce Liptovské Revúce. Po několikahodinovém stoupání po travnatých svazích jsme přišli na sedlo Ploské, místem s pěknými výhledy. Pěkné výhledy nás ostatně doprovázely po většinu tohoto výšlapu. Hřebenovka po Velkofatranské magistrále nás dále zavedla přes Chýšky na Ostredok, nejvyšší vrchol Velké Fatry (1592 m), a na Križnou (zde je menší vojenské stanoviště; kopec je známý z výpravy s J. Stráským zahynul tady v zimě jeden člen jeho výpravy). Túra končila opět ve Vyšné Revúci. Až v cíli jsme se dozvěděli, že místní do okolí příliš nechodí, protože se tam vyskytují medvědi.

V sobotu, před odjezdem domů, jsme ještě navštívili největší a nejhezčí vodopád Malé Fatry, 38 m vysoký Šútovský vodopád. Přístup na něj je z nedalekého Šútova, cesta tam i zpět trvá celkem něco přes 2 hodiny. Pak jsme se vrátili přes Žilinu a hraniční přechod ve Strání do Bučovic.

Během týdenní akce našlapali účastníci desítky kilometrů s poměrně velkým převýšením. Průměrná délka túr byla denně asi 7 hodin.

Společné večery zpříjemňovala skupina Kališníci (tvoří ji kytarista Honza a mandolinista "Syneček", kteří s námi jezdí již řadu let). Jméno si zvolila skupina z nabídky asi 40 názvů, které vytvořili v jednom z večerů účastníci zájezdu. Název je odvozen od textu písničky, která doprovázela každý výstup na vrchol.

Ing. Jaroslav Mlejnek