Zájezd do západních Tater – Roháčů

Bučovický turistický oddíl uspořádal ve dnech 27. 7. – 3. 8. 2002 autobusový zájezd do západních Tater. Západní Tatry - Roháče se rozkládají na území o rozloze cca 400 km2. Náležejí do západních Karpat. Svou současnou podobu získali před 10 000 lety. Délka hřebene 42 km. Nejvyšším vrcholem je Bystrá (2 248 m n. m.) V průměru jsou Západní Tatry o 400 m nižší než Vysoké Tatry. Turisticky atraktivní je Roháčská skupina a oblast Červených vrchů.

V sobotu, při cestě do místa ubytování v penzionu ENN v Habovce u Zuberce, se účastníci zájezdu zastavili v Trenčíně, Martině a zejména k téměř dvouhodinové prohlídce Oravského hradu. Ta byla oživena krátkými vystoupeními skupiny historického šermu a sokolníků, hrou na historické hudební nástroje a krátkou scénkou ze zajímání Jánošíka.

Neděle patřila náročnému přechodu hřebene Roháčů. Za modrojasné oblohy jsme vyrazili kolem sedmé hodiny ranní z místa kousek za Zverovkou a Látanou dolinou se vydali k sedlu Rákoň (1876 m n. m.) a k vrcholu Volovec (2063 m). Až na stoupání se jednalo o pohodlnou cestu. Náročnější je výstup na nejznámější dvojvrchol Západních Tater, Ostrý Roháč (2088 m), který je podpořen řetězy a může činit problémy lidem trpícími závratěmi. Celkem pohodlný výstup na Plačlivé (2125 m) i sestup do Smutného sedla (1963 m) jsou vystřídány náročnějším stoupáním (opět s řetězy) na Tri kopy (2163 m) a dále na Hrubou kopu (2166 m). Nejnáročnější je přechod přes Baníkov (2178 m). Z Baníkovského sedla (2045 m) jsme sešli kamenitým terénem do Roháčské doliny kolem 18 m vysokého Roháčského vodopádu k parkovišti za Zverovkou, kde čekal autobus. Úsek do Smutného sedla zvládla i nejmladší účastnice, sedmiletá Šárka Zbožínková z Bučovic, celý přechod pak i osmiletý Jakub Dašovský z Nevojic. Jednalo se o vysokohorskou turistiku, o pohyb v exponovaném terénu (za mokra by se její obtížnost ještě značně zvýšila a znebezpečnila). Celá túra trvala přes 11 hodin, někteří z účastníků odbočili již v sedle Rákoň respektive v Smutném sedle.

V pondělí si většina účastníků vyšla na túru k Roháčským plesům (Zverovka - Roh. vodopád - Roháčská plesa - býv. Ťatliakova chata - Zverovka), aby si pak také odpočinuli na koupališti v Oravicích. Jedná se koupaliště s termální léčivou vodou (32 – 38 stupňů). Je tvořeno 2 bazény o ploše 112 a 187 m2 a hloubce 1,25 m. Je to nejvýše položené termální koupaliště na Slovensku (800 m n. m.). Voda léčí choroby pohybového ústrojí, močových cest a ledvin. Otevřeno je 10:00 – 21:00 h. Vstupné 100 Sk.

V úterý jsme vydali přes hraniční přechod Suchá Hora - Chocholów do Polska. Tradiční zdržení na slovensko-polské hranici bylo způsobeno byrokratickými postupy pasových kontrolorů. Např. tím, že si úředník přepisoval všechna naše čísla pasů do počítače. Autobus jsme zaparkovali v Zakopaném. Lanovkou z Kužnic jsme vyjeli na Kasprův vrch (1985 m), utopený v mlze. Následoval přechod Červených vrchů (Goričková (1912 m) - Kondratova kopa (2004 m) - Kresanica (2122 m) - Malolučniak (2014 m) - Temniak (2090 m). Rozpadající se mlha umožnila alespoň částečné výhledy na slovenskou stranu. Červené vrchy nás zaujali mimo jiné i svojí flórou. Po sestupu z Temniaku jsme 6hodinovou túru zakončili v Kirach, kde nás čekal autobus.

Ve středu jsme absolvovali šestihodinovou odpočinkovou túru po Tatranské magistrále z ústí Jalovecké doliny (resp. Žiarské doliny) do Podbanského. V zásadě se jedná o túru po úbočích s občasnými výhledy na Nízké Tatry. Vede po červené značce a vyznačuje se tím, že je v poslední třetině velmi špatně značená, takže není problém sejít ze správné cesty. Túru znepříjemnil odpolední déšť.

Ve čtvrtek jsme se rozdělili na dvě skupiny. První prošla Kvačianskou dolinu z Kvačan k Bílé hájence (a odpoledne navštívila Muzeum oravské vesnice v ZuberciBrestové), druhá se od Bílé hájenky vydala ostrým stoupáním (trvalo 90 minut) přes Bílou skálu (1316 m) a Skalní město na jeden z nejhezčích vrcholů Slovenska, Sivý vrch (1 805 m). Jedná se o velmi pěkný vrchol vápencového charakteru s pěknými výhledy do okolí (v našem případě i díky slunečnému počasí). Nejexponovanější úseky jsou odjištěny řetězy. Po sestupu do sedla Pálenice se část turistů odpojila a sestoupila do Zuberce. Ostatní pokračovali přes Brestovou (1903), Salatín (2048 m), (zde je zastihl déšť), Skriniarky (exponovaný vrchol s řetězy) a Pacholu na parkoviště u Zverovky.

V pátek jsme absolvovali túru přes Prosieckou dolinu. Tato oblast již patří do Chočských vrchů, dolina svým charakterem připomíná Slovenský ráj. Velmi pěkný je vstup do ní od obce Prosiek (tzv. Vrata) a zejména závěr (vodopád, skály, pohodlné žebříky a dva řetězy). Pak následoval výstup na Kubín a zejména dlouhé stoupání na Lomy (1278 m). Tento vrch měl podle knižního průvodce poskytovat nádherné výhledy do okolí. Opak však byl pravdou. Špatně značená cesta nás přivedla až nad obec Liptovská Anna, v níž jsme túru zakončili (za vydatného deště) v místní hospůdce a zazpívali si při kytaře a mandolíně. V pátek začaly v Zuberci Podroháčské folklórní slavnosti. V kulturním sále jsme navštívili vystoupení country skupiny Kredenc a dívčí country skupiny Kamienok.

V sobotu, cestou domů, jsme se zastavili v Bešeňové a okoupali se v termálním koupališti. Přejezd přes hranici byl bezproblémový, takže jsme do Bučovic přijeli půl hodiny po osmnácté hodině.

Ing. Jaroslav Mlejnek